(19. 1. 1904 - 17. 7. 1980)
básník a spisovatel
Zdeněk Bár se narodil ve Štramberku, v učitelské rodině. Dětství a jinošství prožil v prostředí divadelních ochotníků - ve vzpomínkách se rád k tomuto období svého života vracel.

Patřil mezi první skauty ve Štramberku, vykonával funkci rádce skautské družiny. Často vzpomínal také na chvíle, prožité u svého strýce MUDr. Adolfa Hrstky, kde poznával významné malíře a kde se setkal i s Leošem Janáčkem.

V roce 1923 maturoval na příborském gymnáziu. Potom studoval na filozofické fakultě Karlovy univerzity. K jeho spolužákům patřili Vilém Závada, A. C. Nor, Jan Alda a další.

Po ukončení vysokoškolských studií a doplňujícím studijním pobytu ve Francii působil nejdříve na gymnáziu v Hlučíně (1927 - 1935).

Bár poznal již v roce 1929 Rumunsko, dále Jugoslávii, Bulharsko, několikrát navštívil Francii, procestoval všechny evropské státy, Rusko, navštívil severní Afriku a asijskou část Turecka.

V létech 1935 - 1945 vyučoval na reálném gymnáziu v Ostravě. Po válce působil několik let jako lektor českého jazyka a dějin české literatury na univerzitě v Grenoblu ve Francii.

Po roce 1949 následovalo dlouhé odmlčení - Zdeněk Bár byl odsouzen pro "velezradu" k 15 letům vězení. Po osmi letech byl propuštěn, působil potom jako úředník v Hlučíně. Až v roce 1967 byl rehabilitován.

Do literatury vstoupil lyrickými verši, které otiskoval v Hostu a Lumíru. Knižně vyšly pod názvem - Chléb a víno, Zrcadlo modrých stínů, Melodie, Hořký dech, Srdce a domov, Jaro a dým, Mimo domov, Marnost loučení. Bárovu lyriku charakterizuje rozpor mezi voláním dálek a touhou po domově.

Zdeněk Bár napsal také několik románů - Hvězdy nad domovem, Než zahoukla siréna, Mrtví mluví, Jednoho pozdního večera, Ďábel z hor, Mstitelé. Na okupaci Štramberka reagoval knihou povídek Ztracený domov.

Jako literární kritik regionální kulturní pracovník vydával v letech 1934 -1940 ročenku Literatura jednoho roku na širším Ostravsku. Podával v přehled o knižní produkci tohoto regionu.

Zdeněk Bár napsal také dvě monografie "O Petru Bezručovi" a "Vojtěch Martínek, člověk a dílo". V roce 1961 věnoval svému rodnému kraji publikaci "Štramberk a okoli v odboji".

Po své rehabilitaci v roce 1967 se znovu začal vracet do kulturního života, jako publicista, kulturní historik i jako básník. Po veškeré hořkosti a bolesti v osobním i veřejném životě zůstal ve svém nitru člověkem s mladistvým elánem, humorem a optimismem.

Žel, plány, které ještě měl a jeho návrat do literatury zůstaly nedokončeny. Zdeněk Bár zemřel náhle, uprostřed práce, 17. července 1980.

Jak se vždy vracel domů, dokazují jeho vlastní slova: "... Pro mne tři nejkrásnější města světa jsou Štramberk, Praha a Paříž. Ve Štramberku jsem se narodil, v Praze jsem život studoval, v Paříži jsem život žil. Kdysi byla u nás rozšířena písnička začínající slovy: Nejkrásnější hvězdy svítí ve Splitu nad mořem ... Ne, není to pravda. Nejkrásnější hvězdy září nad domovem ...".

DALŠÍ INFORMACE: http://www.stramberk.cz