Před více než dvěma sty lety protnula tehdejší pralesy jižní část Šumavy modrá stužka plavebního kanálu, tehdy nesoucího název - krumlovsko-vídeňský, který dnes známe jako Schwarzenberský plavební kanál. U plavebního kanálu našli práci lidé, pro které byly založeny nové osady, jiní přicházeli v době plavební sezóny z blízkého či vzdáleného okolí. Do míst, kde se řeka Große Mühl vlévá do Dunaje, kam připlouvala polena z plavebního kanálu, přicházeli pravidelně lidé ze Strakonicka, mladí muži a ženy. Po tvrdé práci od pěti ráno do sedmi do večer místo toho, aby šli spát a odpočinuli si před následujícím dnem, několikrát do týdne nad ohni osvíceným táborem zněly housle, citery a v Čechách tehdy ještě obvyklé dudy, lidové písně, tančilo se. A ráno, opět čekala tvrdá práce, beze stop po veselém večeru.
S myšlenkou vrátit lidovou písničku a lidový tanec k plavebnímu kanálu přišlo folklorní sdružení Libín-S z Prachatic. Svůj projekt na setkávání folklorních souborů z jižních Čech, Horního Rakouska i Bavorska na břehu Schwarzenberského plavebního kanálu orámované ukázkami plavení dříví a lidových řemesel nazval Libín-S "Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu".

Plavební kanál byl určený k přepravě kmenů, spojující povodí Vltavy s povodím Dunaje.
Stavba byla realizována v letech 1789 - 1822 dle projektu lesního inženýra Josefa Rosenauera.
Délka kanálu je 44,4 km.

Projekt je podporován ministerstvem kultury České republiky,
projekt je podporován krajským úřadem Jihočeského kraje.

DALŠÍ INFORMACE: http://sweb.cz/schwarzenbersky.kanal/